Polní den 2021
Kosmáčov – dějiště letošního Polního dne, na místě jsem pár minut po desáté hodině. Pavel OK1UGE je již připraven, stejně tak jako Karel OK1XLE, jako řidič malého, ale výkonného traktoru. Nakonec doráží i Míra OK1HBP. Hledáme kůly a provázek na přepažení louky, čímž se zbavíme pasoucích se krav. Nakládáme první vlek věcmi a jede se na vrchol. Pak ještě vytáhnout po louce karavan a nakonec posekat (tráva lítá do všech otevřených okének zaparkovaných aut, ale to sekáčovi zjevně nevadí – spíš naopak). Stavění antén je díky přechodu na „jehlu″ vcelku jednoduché – opravdu to zvládnou dva lidi, ale nás je víc. Přivedení elektriky a jede se na oběd. Míra odjíždí za jinými povinnostmi, Karel se ubírá do stínu svého domova a já s Pavlem se s plnými žaludky vracíme na místo dění. Zapínáme elektrický proud – Pavel dostává první “varování”, fázovka pak varuje nás oba, že v karavanu na kulíku je prostě to, co tam být nemá. Elektrický okruh karavanu jsme vyřadili a jedeme jen na prodlužovačky. Umírá dávač s tučňákem, jestli je to monitorem nebo dávačem netušíme, není čas, závody už běží, vytahujeme notebook – Pavel má minimálně dva a další minimálně dva dávače.
První spojení probíhají pomalu do půlnoci se dostáváme na číslo 74, máme postavené jen antény na 2m pásmo. Krátká návštěva Karla OK1XLE na vedoucím stanovišti a ještě kratší návštěva mého kolem jedoucího kamaráda nám rychle krátí chvilku. Vedoucí akce montuje nový gril a pak na něm opéká maso – výtečná pochoutka. Se západem slunce nás navštěvují chrousti, myslím, že jich bylo tak tisíc, možná deset tisíc, neskutečný mazec. Pavel jde spát o trochu dřív, já lezu do auta jednu hodinu po půlnoci, stan jsem byl línej postavit. Ráno nastupuje vedoucí operátor v půl páté, prý nemohl spát. Já dřímám do nějakých osmi hodin. Stavíme antény na 70 cm, zapínáme další rádio, dělám první spojení v novém pásmu. Spojení je kolem 120. Mimochodem, neměli jsme druhý napájecí konektor pro druhé rádio, ale i to dokážeme za pomoci pájky, smršťovacích bužírek a dvou párů šikovných rukou vyřešit. Ke Kosmáčovu se řítí Mirka OK1OK a jak prohodí Pavel bude o nás dobře postaráno, Mirka nám bude vařit.
V čase nedělního oběda zůstávám sám na stanovišti a do karavanu vlétá nezvaný host – říkejme mu sršeň – snad to byl on, velkej byl hodně. Asi na 15 minut mě vyhnal, stojím ve dveřích, resp. nakukuju, a pozoruji, jak létá v klidu a přece tak majestátně z jednoho vysílacího stanoviště na druhé. Nakonec opustil prostor a spolu s ním se vrací Mirka s Pavlem nesoucí hrnec plný rizota a sklenici polévky – byla to krása. Usedáme znovu ke strojům, dáváme výzvy (na 70cm pracovišti hezky ručně, z plných plic) a v tom z ničeho nic přichází průtrž mračen. Voda teče i stropem, ale jako správní operátoři nepolevujeme. Mirka chytá vodu do čeho se dá (i látkový klobouk přijde vhod) a já s Pavlem děláme poslední spojení. Na 70 cm jich nakonec máme celých 18 a na 2m pásmu 150. Není to nic moc, ale jsou tam. O pár minut jsem přešvihl kategorii 6 hodin na UHF, to zamrzí, prostě jsem to i přes Pavlovu výzvu nepochopil, ale už si to budu pamatovat. Ve čtyři hodiny odpoledne balíme.
Přijíždí traktůrek, vytrháváme kůly, kravám zvětšujeme výběh, motáme prodlužky, sundaváme stožáry, všechno do vleku. Nakonec odjíždí za traktorem i karavan. Všechno se parkuje na své místo, přijíždí posily, zatímco prchají lidé ze zásobovací čety (viď Mirko). V půl sedmé večer se loučíme a rozjíždíme se do různých krajů. Já prchám na párty v Jižních Čechách, ale to už je zase jiný příběh. Letošní Polní den byl co se týká účasti slabší než ten loňský, ale byla sranda, získal jsem další zkušenosti, promrskal hláskovací tabulky a prožil hezkých pár desítek hodin s fajn lidmi. Těším se na další závod, zkusíme vyrazit do exteriérů mimo Kosmáčov, tak snad se to povede.
Za radioklub OK1RPL
Michal Stod
