VKV – Provozní aktiv 2020 (srpen)
Účast na tomto závodě jsme domlouvali poměrně dlouho, protože to do poslední chvíle vypadalo, že bude pršet. Počasí se nakonec umoudřilo, a to tak, že s koncem závodu se teplota blížila k dvaceti devíti stupňům. Místem činu se stal hrad Radeč, kousek od Plzně. Sešli jsme se v osm hodin, v mlze a bez výhledu. Na nejbližším možném parkovišti jsme naplnili batohy výbavou (stožár, stativ, rádio, antény, baterie, pití…) a vyrazili jsme po té delší, ale jak říkal Karel OK1ELE, lepší cestě na místo určení. Cesta samotná nebyla dlouhá, téměř celá po pěkné široké cestě, jen ten konec je prudce do kopce. Necelých 45 minut a vítá nás bojiště – skála. Mlha ustupuje a tak se nám otevírá panoramatický pohled na brdské kopce. Nádhera. Dalších 45 minut je třeba na vydýchání, minimálně na to moje.
Přípravy v poli
Vybíráme místo na stožár, potkáváme se s prvními turisty, vážeme kotevní lanka, stavíme antény, montujeme transvertor (vážně jsem to slovo nikdy neslyšel), kabely, probíhá test a je to – osazený stožár putuje pomocí čtyř rukou nahoru na své místo na skále. Blíží se desátá, vlastně už bylo deset, takže začínáme, točíme, ladíme a první stisknutí PTT “OK1RPL”. Petr zapisuje, já hulákám do majku, Karel říká, co a jak, dává rady a poslouchá. Děláme první spojení v pásmu 2 m. Kdo by nevěděl, tak SSB modulací, já si ji pamatuju z CB před 25 lety, pěkně doladit a nakonec tomu je i docela rozumět. Největší problém je pro mě osobně hláskovací tabulka, pořád to říkám špatně. Karel dělá první mezinárodní spojení s německou stanicí, pak děláme poláka, co má kilowatt a deset metrů dlouhou anténu, rád si povídá a tak jsem si vzpomněl na pár polských slov. Měníme operátory, střídám Petra v zapisování, půlka závodu je pryč. Na hradě se vystřídalo pár turistů, ale jen jedna paní se udiveně ptala, co to tam děláme. Petr vtipkuje a ptá se na řízek – paní nemá, bohužel.
Závodíme
Proladili jsme jak pásmo 2 m, tak i 70 cm, ale pěkně živo bylo nakonec i na 23 cm. Spojení jsme neudělali moc, ale na poslední místo snad nárok nemáme. Některé protistanice byly přebuzené, že jim téměř nebylo rozumět, některé byly zase tak slabé, že jim také nebylo rozumět. Karel OK1ELE nám, nováčkům, ukazuje, jak se dá přijímat na prst strčený do anténního konektoru – fungovalo to. Petr si také zkouší spojení s německým radioamatérem a nakonec lovíme Klínovec. Není možné, že bychom ho neslyšeli, v denících ho nemáme. Točíme knoflíkem sem a tam, přepínáme bandy a nakonec vítězně, pár minut před jednou hodinou, máme zapsáno. Klínovec odloven.
Je horko, neděle, těšíme se domů. Zbývá to vše sbalit, rozebrat, naskládat do batohů a tentokrát tou oficiální a prý lepší cestou se vydat k autům. Ve dvě si podáváme ruce a odjíždíme každý za svým. Byl to můj druhý závod, byl jiný, byl s výšlapem do přírody. Zase jsem si něco zkusil, něčemu se přiučil a něco si snad zapamatoval. Bylo to fajn a těším se na další akci s “rádiem Plzeň”, jak Plzeňský klub OK1RPL některé protistanice občas nazývají.
Michal Stod, (zatím) bezlicenční začátečník
