WAE RTTY 2020

Tak jsme přece jen jeli…

Rok 2020 je silně poznamenán covidem. Určitá omezení platila na jaře, přes léto trochu „nádech“ a na podzim opět omezení. Dnes to známe, ale za nějaký čas si to už budeme jen připomínat. CQ WW RTTY v září jsme museli „odpískat“. Moje seznámení s covidem bylo velmi „důvěrné“ takže na organizování a bezpečné odjetí závodu nebylo ani pomyšlení. O to víc lákal listopad s WAE. S Mirkem jsme se na tento contest připravovali už od léta a pilně poznávali tajemství odesílání zpráv, což je v této soutěži zvlášť hodnoceno. Byla by škoda to o rok odkládat. Za tu dobu človíček leccos zapomene. Termín se blížil. Já se uzdravil, čímž jsem dostal čerstvou imunitu a přestal být pro okolí jakkoliv infekční. Tak co? Pojedeme? Ano. Zůstává výběr účastníků a lokace.

Obsazení: Normálně jezdíme ve čtyřech až pěti lidech. Ale situace a tím i filtr byl jasně daný. Nesmíme se vzájemně ohrozit a nakazit. Takže já, protože aktuálně nejsem a nemůžu být infekční. Se mnou může a pojede Mirek, protože se spolu navzájem nemůžeme nakazit. Odesílání QTC máme teoreticky naučené a je třeba to konečně převést do praxe. Takže kdo dál? Kdo je ještě po nemoci? Jenom JEDEN?! Aha. A ten nemůže. A ostatní? Hele, měls covida? Neměl? Buď rád, to je dobře. Tak se opatruj. Víc nebylo třeba říkat. Covid znají jenom z doslechu, takže nic. Tam už by hrozila vzájemná nákaza. Mirku – jsme sami.

Lokace

Slatina – nejde. Jezdíme tam jako hosté, majitelům bychom přidělali jenom problémy. Kosmáčov – nejde. Riziková skupina a ještě ho neměli. Tam už vůbec nemůžeme. Jaké jsou další možnosti? Kde se schováme? Někde sehnat … něco na samotě? Pár telefonů, pár dotazů… Máme! Malá (pidi?)chatka opuštěná v lese. Pro dva úplně super. Jde zatopit, je kde přespat, ohřát jídlo a dokonce zavedená elektrika. Okolo pozemek, kde můžeme postavit stožáry a natahat antény. Jo! Sice trochu dost v dolíku, ale mohlo být i hůř. Takže opouštíme logistiku a infekční bezpečnost a jedeme závodit.

Vybavení: TRX 100W Kenwood, drátové antény/dipóly relativně nízko nad zemí a v podstatě v dolíku, blízko stromů. Jasné provizorium.

Pátek

Sraz byl na chatce v pátek po obědě. Jistě. Je to docela daleko, musí se vše sbalit radši i něco navíc, tzn. sešli jsme se tam ve tři. Asi 50 km od domova jsem si uvědomil, že mám naprogramovanou GPS navigaci doma v šuplíku a tím neznám cestu, kudy do cíle. Tak budu trochu bloudit, ale už se nevracím. Naštěstí se ukázalo, že to bylo jediné, co jsem zapomněl. Vyložit auta, zatopit a jdeme stavět antény. Jako první trapovaný dipól snad na všechny pásma. Do tmy máme hotovo a hurá dovnitř poskládat techniku. Rádio, počítač, monitor, zaklíčovat a… všechno vyjma rádia zhaslo. Po přechodu na příjem se vše samo pozapínalo a rozzářilo. A sakra. Elektriku máme, ale vlastně vůbec netušíme jakou. Takže kabelová reorganizace, výrazná kontrola zásuvek a známou metodou pokus/omyl jsme hledali, která je ta správná a silná. Uff, jednu jsme našli. Skvělé. Na druhém konci chatky, ale drží! Devátá večer. Čas večeře a porady, co, kdy, kde a kdo. Prostě vypínáme a jdeme spát.

Sobota

Budík nařízen před pátou hodinou ranní. Rozjíždíme závod spolu se snídaní. Dopoledne dáváme technickou pauzu, svítí sluníčko, jdeme se kouknout na pozemek a natáhnout plnohodnotný dipol na spodní pásma. Z kouta do kouta, jen tak tak. Balun uprostřed je potřeba něčím podepřít. Dostupné stožárky moc nejdou, ohýbají se. Po chvilce přemýšlení a hledání bereme a kotvíme žebřík. Drží to. Přizpůsobení antény slušné, jdeme dál závodit. Střídáme se průběžně, jak, kdo má hlad, žízeň a únavu. V sobotu večer opékáme buřtíky a já u radia zůstávám sám. Mirek si jde lehnout, před pátou ráno mne vystřídá. O půlnoci měním pokusně engine Fldigi za starší verzi a rozdíl k lepšímu je znát. Kolem druhé hodiny ráno to opouštím také, jdu si lehnout. Spojili jsem se s kým to šlo, ale moc stanic už tam také není. Prostě čas odpočinku. Budím se s rozbřeskem. Mirek pilně vysílá a jeho první věta: „Fakt chrápeš a nejdeš vypnout“ mi napovídá, že tu byl výrazně dřív, než plánoval.

Neděle

Atmosféra super, počasí trošku horší, a 230 QSO ráno vypadá docela hrozivě. Co budeme dělat? No přeci závodit. Zhodnotili jsme výsledky z minulých ročníků, stanovili si cíl/přání A „jdeme něco dělat!“. Dopoledne si jde Mirek ještě užít na VHV/UHF Provozní aktiv, já cvrlikám na KV. Pak už se střídáme jen u KV. Pásmo 14MHz chodilo docela hezky, dopoledne/večer sedmička. Vyměnili jsme si s mimoevropskými stanicemi několik QTCs, což byl hlavní úkol a pochopitelně jsme řešili prvotní problémy s příjmem těchto zpráv. A 3,5 MHz v noci? To je zážitek, který se vyprávět fakt nedá. Střídáme se asi po dvou hodinách, spojení krásně přibývají. I když je znát provizorium. Slyšíme leccos, ale hůř se dovoláváme. Večerní 3,5 byl „nářez“. Před půlnocí Mirek ještě zkouší nějaké „telegramy“, ale jako naschvál neustále dostavá odpověď NIL QTC. SRI. Oni nechtějí! Po hodině marného snažení a dotazování to vzdává, k rádiu si sedám já a na 80m dodělávám ještě pár spojení. Konec závodu přenechávám Mirkovi. Již se vše uklidnilo a je to příjemná pohodička. V jednu po půlnoci závody končí. Stahuji data na flešku, vypínáme a jdeme spát.

Pondělí

V pondělí ráno se budíme do deště. Ouha. Snídaně, rozborka techniky, mezitím přestalo pršet tak jdeme rozebrat a uklidit stožáry. Na jedenáctou je vše hotovo, naloženo, společná poslední káva rozloučení a já odjíždím domů. Tedy chci odjet. Začíná se naplňovat proroctví o těžkém opouštění chatičky, hlavně po dešti. I když je cesta jen do mírného kopce a vypadá velmi nevinně, auto vrčí, kola se točí, ale nejede, anebo jinam, než chci já. Couvnout, jiná trasa… sice kousek dál, ale také nic. 200 m půl hodiny a Mirek je na koupel. Promiň. Ale děkuji za pomoc. Jak bude vyjíždět zítra, netuším. Na chatce zůstává, slíbil, že ji zazimuje. Já musím do práce.

Celý víkend byl velmi příjemný a povedený. Povedlo se nám udělat 470 QSO, lehce přes 150 tis. bodů a opět jsme se něco naučili. Prostě SUPER! A i Mirek v pořádku odjel domů.

Takže zase někdy příště Pavel OK1UGE.

*) pro neznalé a zvědavé: Celosvětové závody pořádané německým národním radioklubem, které trvají 48 hodin a vzájemná komunikace probíhá formou dálnopisu, takže se text dekóduje a kóduje na PC.